Za panem prezidentem Václavem Havlem
Celý demokratický svět si s úctou připomíná zesnulého prezidenta Václava Havla. Vzpomínáme na něho i my v Diakonii. Byli jsme s ním po celou dvacetiletou historii Diakonie v kontaktu, přijal nás například na Hradě po povodních roku 2002, aby nám poděkoval za naši humanitární popovodňovou pomoc. K dvacátému výročí Sametové revoluce namluvil videopozdrav všem litoměřickým občanům, ve kterém sice jmenuje pouze našeho pana faráře Zdeňka Bártu, ale jeho prostřednictvím i celou Diakonii.
Ve videopozdravu mluví Václav Havel o někdejších ostrůvcích svobodné společnosti – a právě jedním z takových ostrůvků chce být Diakonie i v těchto ne vždy jednoduchých časech. Rádi bychom si udrželi odkaz pana prezidenta v našem myšlení i jednání, například v tom, co říkal v temných normalizačních časech o naději:
„Naději chápu především, původně a hlavně jako stav ducha, nikoli stav světa. Naději v sobě prostě máme nebo nemáme, je rozměrem naší duše a není ve své podstatě závislá na nějakých pozorováních světa či odhadech situace. Naděje není prognostika… Mírou naděje není míra našeho rozveselení z dobrého stavu věcí a naší vůle investovat se do podniků, viditelně mířících k brzkému úspěchu, ale spíš míra naší schopnosti usilovat o něco proto, že to je dobré, a nikoli pouze proto, že to má zajištěno úspěch. Čím nepříznivější je situace, v níž svou naději osvědčujeme, tím hlubší tato naděje je. Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne. Myslím si zkrátka, že tu nejhlubší a nejdůležitější naději, tu jedinou, která nás dokáže navzdory všemu udržet nad hladinou, přimět k dobrým činům a která je jediným pravým zdrojem závratnosti lidského ducha a jeho snažení, bereme takříkajíc „odjinud“.“
Věříme, že se náš pan prezident tam „odjinud“ na nás dívá a přimlouvá se za nás.
Podívejte se na videopozdrav od pana prezidenta Václava Havla, určeného litoměřickým občanům.
